Možná jsem opět mimo kolej, ale já ty plakáty nenávidím. Až na geniálního kreslíře Káju Saudka tu nebyl skoro nikdo schopen udělat alespoň trochu pěknou propagaci filmu. Zatímco se v prohnilých státech kapitalistických vytvářely skvělé postery i na ty nejpodřadnější porno bijáky, u nás se lepil v ulicích největší možný hnus. Nechci na všechny autory plivat plošně. V této oblasti mám poměrně dobrý přehled (rukama mi prošly stovky, možná tisíce kusů) a jsou díla, která mě neuráží. Něco se mi i líbí (Adolf Born). Celkově se z té ohromné hory tisků nedá vybrat něco opravdu cool reprezentativního na vývoz. To, že měli umělci volnou ruku, je podle mého jenom na škodu. Na westernový film nejlépe naláká plakát, kde je káuboj s bouchačkami, a ne sebeumělečtější vyjádření nějakého rozevlátého výtvarníka, který si předevčírem koupil nůžky a má chuť dělat co nejdebilnější koláže.
 Nemám vůbec potřebu tu někoho v tomto ohledu urážet a být vělijak kontroverzní (chápu, že většina lidí s vkusem ty plakáty miluje strašně móc). O tomto tématu tady bude řeč ještě několikrát, tak si peprné komentáře ušetřím na příště. Dnes jsem vás, přátelé drazí, chtěl jenom seznámit s faktem, že československý filmový plakát je (přes drobné výjimky) jeden z největších hnusů od druhé světové války.

 Na druhou stranu je v dnešní době tendence dělat plakáty (a obaly nosičů) absolutně bez hodnoty. Nově přirostlé generace jsou na tom s vizuální kulturou asi tak blbě, že u nich kvalitní plakát nemá šanci na úspěch. Příkladem za všechny jsou plakáty k filmu The Bank Job (kdo film neviděl, tak do toho). Původní stylový nebyl vůbec použit (u nás určitě ne) a místo něj byla nasazena nějaká počítačová zrůdnost (porovnání - jpg).

 A když už je tu načaté plakátové téma, jako skromný sběratel se musím trochu pochlubit. Nemám toho zase tolik, abych tu mohl machrovat. Sbírám samozřejmě Saudkovy věci a kromě hromadění plakátů k oblíbeným filmům, ještě kompletuji Clinta Eastwooda, což není zase tak těžké a chybí mi už jenom jeden (který mi vlastní hloupostí unikl doslova skrz prsty – áááá). Řek bych, že vlastním nějaké kousky, které mají hodnotu pár tisíc, ale s nákupy to moc nepřeháním, takže to v celku není žádný zázrak. Spíš to mám pro potěšení a jako drobnou investici. Pořád je lepší mít peníze v plakátech, než někde v podobě čísel na účtu.

http://www.filmovy-plakat.cz (kdo obhájí "krásu" těchto plakátů, dostane dárek)

http://en.wikipedia.org/wiki/Robert_McGinnis
http://www.flickr.com/groups/544453@N25/pool

 Je to učebnicový příklad reportážní fotografie, která vznikla díky praktikování hesla „furt ve střehu".
 Student fotografie Robert Wiles si prvního května roku 1947 vykračoval po ulici, asi mířil do nějaké kavárny, když tu uslyšel šílenou ránu. Viděl typický zvětšující se dav čumilů a pak už se mohl jenom chechtat, protože se díky technické vybavenosti zrodila jeho nejslavnější a možná i nejlepší fotografie.
 Fotografie byla tak dobrá, že ji hned otiskl přes celou stránku časopis LIFE. Tam se také mohla veřejnost dočíst, že dívkou na fotografii je třiadvacetiletá slečna Evelyn McHale, jenž se asi bála svatby a tak si v klidu vyjela na vyhlídkovou terasu Empire State Building, svlékla si kabátek, odložila osobní věci a hópla dolů. Odrazila se tak šikovně, že se nerozšlehala o chodník, ale stylově promáčkla střechu parkující limuzíny. Později našli dopis na rozloučenou, kde se mimo jiné píše: Bude mu lépe beze mne. Nikomu bych nebyla dobrou manželkou.

 Pokud se rozhodnete skočit z mrakodrapu (mnohým z vás bych to doporučil), tak se vám při troše štěstí nejspíš stane, že se vám nárazem o dlažbu  otevře hlava a pohled na vás nejednomu kolemjdoucímu nezaručí noc plnou zdravého krásného spánku. Pravděpodobně tam bude i nějaký tvrďák, který si vás vyfotí do své soukromé sbírky. Mohu vám ale zaručit, že se za šedesát let nenajde nikdo normální, se zájmem si prohlížející vaši mrtvolu.
 The Most Beautiful Suicide (tento název se zažil na internetu) je skvělá fotka, která má nejen jistou estetickou úroveň, ale je velmi pěkná na to, co zobrazuje. V nadsázce by se dalo říct, že by takovou fotografii klidně mohli použít do módního časopisu. Stejně tak mi najednou přijde i zajímavý celý případ. Kdyby to byla nějaká hnusná mrtvola s vytečeným mozkem, tak se zašklebím a řeknu, že je to blbá kráva, nejspíš hysterická. Když se ale koukám na takovou pěknou fotku, přijde mi to strašně smutné a už mě tak trochu zajímá co se stalo, že se rozhodrozhodla k tak adrenalinovému kousku. V podstatě jde o stejnou smrt, jen obrázek je jiný a hned se mi tak trochu mění přístup. Už nejsem takový cynik...
 Mám tuto fotografii rád, protože se v ní dá pořád něco objevovat. Je to výjimečný kousek ze svého žánru. Málo kdy se povede tak strašnou událost zachytit tak pěkně.

 Jediný obor, ve kterém bych měl být alespoň trochu vzdělán je fotografie. Nevím o tom mnoho, jen vím, že ti, co by to měli vědět hodně, toho taky moc neví, takže snad bude ku prospěchu alespoň těm, kteří nevědí vůbec nic, když tu občas vystavím nějakou mojí oblíbenou fotografii s několika poučnými řádky o historii (pokud je mi známa) a o tom, proč se mi líbí. Taky asi padne řeč o focení obecně. Fotograf je teď skoro každý, kdo dá dohromady tisíc korun a zajde do elektra za rohem, takže se domnívám, že by tuto sérii článků mohlo pár lidí ocenit. Podle zájmu budu přidávat další články. Ten první je o jedné z nejvíc cool sportovních fotografií...

  V únoru roku 1974 se během rugbyového utkání Francie proti Anglii po hrací ploše proháněl nahý Michael O'Brien. Stal tak se tak zakladatelem trendu, který byl pojmenován jako streaking (wiki). Stejně jako mnohokrát později zasáhla policie. Ze všeho nejdříve bylo třeba zakrýt, co zakryté by mělo zůstat na veřejném prostranství. A co jiného použít, než-li slavnou pokrývku hlavy anglické policie. To už ale mladý reportážní fotograf cvakal jako o život. Jmenoval se Ian Bradshaw a před tím, ani potom nezaznamenal s žádnou fotografií tak fenomenální úspěch, jako s vybraným snímkem prvního streakera v historii. Proč tahle věc zaujala mě?

  V první řadě je to bezvadná reportážní fotografie, která zaslouženě získala řadu ocenění (mj. World Press Photo 1975). Na jediném obrázku je zachycená celá událost. Bez doprovodných komentářů je naprosto jasné, co se tenkrát událo. Je tam ústřední postava, lidé kolem, celé prostředí (trávník hřiště, diváci, britská vlajka). Z výrazů všech zúčastněních se dá vyčíst komičnost situace a lehkou notu, na kterou to muži zákona uhráli.
  Dále je to hodně vtipný obrázek, který se dá použít hned do několika rubrik. Pro tisk je navíc originálně cenzurován.
  Vtipné mi přijde i to, že foto vypadá jako nějaký biblický výjev zachycený renesančním malířem. Kdyby se odřízl borec, který stojí zády k objektivu nalevo, tak to má i dobrou kompozici a rovnou bych to pověsil do Louveru. Dokonalá reportážní fotografie, která se drtivé většině fotografů nepovede vytvořit ani jako přelud v mozku.

http://www.ianbradshaw.com
http://en.wikipedia.org/wiki/Ian_Bradshaw_%28photographer%29